LONDON CALLING n.1 s Magdalénou S.
Představujeme LONDON CALLING aneb Deníček rozhovorů s naší kamarádkou Magdalénou S., která se nedávno (červenec 2015) přestěhovala do Anglie, konkrétně do Londýna, a my budeme sledovat její novou životní cestu, zkušenosti, styly, módu, názory a lifestyle této kosmopolitní metropole pomocí pravidelných rozhovorů!) Aneb č.2 jak se dá rychle sehnat práce v Anglii a jak přestat oddalovat své touhy a prostě je realizovat!
Na úvod bych ráda stručně představila Magdalénu S., která je studentkou Univerzity Karlovy, kde studuje Fakultu sociálních věd se zaměřením na sociologii. Ráda vaří z lokálních a zdravých surovin, ráda píše, má ráda módu a nepřekvapivě i zábavu a večírky... více vyplyne ) Nedávno se naprosto spontánně rozhodla, že svůj život odebere jiným směrem a oprostí se od běžného módu 'studovat' a pracovat v Praze a čekat čekat, až se někam podívá, na jedu okamžitě pryč, píšu do agentury o pozici au-pair a jdu to zkusit! Oddálila si státnice a bakalářku, a tak se najednou našla příjemná skulinka na tuto novou cestu. A jelikož jsme zvědaví, tak se na vše ptáme!
Haha, to se bude zpáteční kufr plnit!Děkuju Madlo a těšíme se na další hovory,
Proč si se rozhodla snovat takovýto plán a odletět za takovouto příležitostí směr Anglie? Bylo to spontánní rozhodnutí nebo si to dlouho plánovala?
Madla: Bylo to ze dne na den – moje přestěhování do UK bylo poslední kapkou v moři mýho úzkostnýho plánování budoucnosti, protože se zas a znovu potvrdilo, že se historicky neuskutečnil ani jeden z dlouhodobých plánů, co jsem kdy měla. Poslední půl rok jsem strávila tím, že jsem svojí rodinu a blízké seznamovala s plánem další vysoký školy a společnýho bydlení s přítelem dalšíma racionálníma věcma a tohle všechno letělo přes noc do kopru a pak už jen London‘s calling baby!
Je to jen pár dní, co si odletěla, jak si se cítila před finálním odjezdem na životní dovolenou? A s čím si se do té chvilky v Čechách loučila a jak? )
M: Loučení bylo divný – moc tyhle emoce neprožívám v tu správnou chvíli, kdy je prožívají všichni kolem. Do poslední minuty před odletem jsem si dostatečně neuvědomila, co že se to vlastně děje. Najednou jsem stála v Londýně na letišti a teprve pak mi došlo, že se domů zatraceně dlouho nepodívám – ale proč ne, je to výzva.
Jaká byla cesta z Česka do new sweethome? )
M: No… v letadle mi došlo že nemám evropskej adaptér do zásuvky, takže se mi honilo hlavou jen, jak si budu krucinál žehlit vlasy a nabíjet mobil, pak jsem asi usnula…
Jaké byly první pocity při příjezdu? Z rodiny, z prostředí, atmosféra?M: Rodina je skvělá – milí, vtipní a vstřícní, horní třída, rodiče lehce přes třicet, co mají víc dětí než plánovali (máme hodně společnýho asi) protože vytouženej následník trůnu přišel až napočtvrté.
Můj novej táta má gigantickou firmu na prodej realit a máma je na mateřský. V centru Londýna jen tak pro zábavu vlastní coffee shop, ale co jsem vypozorovala, nerozeznají frenchpress od štětky na záchod.
V tu chvíli mi došlo, že jsem poprvé v životě oficiálně chudá a pobírám něco jako minimální mzdu, což mi přišlo zábavný díky rozdílu, mezi náma „chudákama“, pro který jsou znalosti o kávě, jídle a víně zadarmo a strašně nás baví a dělají nám radost, aniž bychom je museli vlastnit - pro smetánku je to jen součást jejich prestižního portfolia o kterým ví velkou tužku a to je moc zlý.
To je hezký uvědomění. A jak probíhá tvoje pracovní chvilka s dětmi?
M.: Eh, ty děti jsou čtyři, takže mám pocit, jako bych si otevřela školku. Když chceš, aby tě všechny měly děsně rády a dostalo se jim dostatečný péče, tak se musíš přetrhnout a stejně se to nedá. Malej Max brečí, kadí a blinká zároveň, o něco větší Phoebe (z který podle mě vyroste šílenec) chce sladkost, jenže se půl hodiny rozhoduje, kterou z rozličnejch čokoládiček z obrovský skříně poctí svojí přízní a u toho vyžaduje mojí stoprocentní pozornost a je štěstí, když se u toho taky nepokadí. Zbylý dvě se snaží už čtvrtej den zahrát na flétnu jednoduchý E, který jim furt uniká, protože mají malý prsty – a tak je to teď pořád.
A když už se tážu na práci, tak pověz, jak si užíváš první volnočasové anglické dny? Práskni se, co PRIMARK, už proběhl? ha ha M.: Haha, o svoje volnočasový aktivity jsem měla trochu obavy, neboť žiju na venkově – naštěstí je centrum asi 20 minut vzdálený a po prvním víkendu už je moje večírková dušinka naprosto klidná. Londýn je kolosální a nejlepší je, že se tam nikdy necítíš jako turista nebo někdo, kdo přijel na půl roku předstírat životní změny, protože šance že narazíš na čistokrevnýho Londýňana je dost malá – v týhle mulitkulti lodi je místo pro každýho a je tam zatraceně živo. Pořád jsem dost fascinovaná vstřícností, kterou tu místňáci předvádí – málem jsem se zadusila krekrem, když se mě prodavačka v Primarku zeptala jak se mám a s nepředstíraným zájmem čekala na mojí odpověď.
Když jsme u toho Primarku – moje rodina mi vysvětlila, že vopravdický angličani tam nakupujou jen ponožky a oblečení na pískoviště pro děti, protože tenhle store je jen pro lower class a turisty. Naštěstí to holku z maloměsta nemůže rozhodit – takže jasně, už mám boty boty džíny triko triko brejle a nekonečnou radost!
Madla: Bylo to ze dne na den – moje přestěhování do UK bylo poslední kapkou v moři mýho úzkostnýho plánování budoucnosti, protože se zas a znovu potvrdilo, že se historicky neuskutečnil ani jeden z dlouhodobých plánů, co jsem kdy měla. Poslední půl rok jsem strávila tím, že jsem svojí rodinu a blízké seznamovala s plánem další vysoký školy a společnýho bydlení s přítelem dalšíma racionálníma věcma a tohle všechno letělo přes noc do kopru a pak už jen London‘s calling baby!
Je to jen pár dní, co si odletěla, jak si se cítila před finálním odjezdem na životní dovolenou? A s čím si se do té chvilky v Čechách loučila a jak? )
M: Loučení bylo divný – moc tyhle emoce neprožívám v tu správnou chvíli, kdy je prožívají všichni kolem. Do poslední minuty před odletem jsem si dostatečně neuvědomila, co že se to vlastně děje. Najednou jsem stála v Londýně na letišti a teprve pak mi došlo, že se domů zatraceně dlouho nepodívám – ale proč ne, je to výzva.
Jaká byla cesta z Česka do new sweethome? )
M: No… v letadle mi došlo že nemám evropskej adaptér do zásuvky, takže se mi honilo hlavou jen, jak si budu krucinál žehlit vlasy a nabíjet mobil, pak jsem asi usnula…
Jaké byly první pocity při příjezdu? Z rodiny, z prostředí, atmosféra?M: Rodina je skvělá – milí, vtipní a vstřícní, horní třída, rodiče lehce přes třicet, co mají víc dětí než plánovali (máme hodně společnýho asi) protože vytouženej následník trůnu přišel až napočtvrté.
Můj novej táta má gigantickou firmu na prodej realit a máma je na mateřský. V centru Londýna jen tak pro zábavu vlastní coffee shop, ale co jsem vypozorovala, nerozeznají frenchpress od štětky na záchod.
V tu chvíli mi došlo, že jsem poprvé v životě oficiálně chudá a pobírám něco jako minimální mzdu, což mi přišlo zábavný díky rozdílu, mezi náma „chudákama“, pro který jsou znalosti o kávě, jídle a víně zadarmo a strašně nás baví a dělají nám radost, aniž bychom je museli vlastnit - pro smetánku je to jen součást jejich prestižního portfolia o kterým ví velkou tužku a to je moc zlý.
To je hezký uvědomění. A jak probíhá tvoje pracovní chvilka s dětmi?
M.: Eh, ty děti jsou čtyři, takže mám pocit, jako bych si otevřela školku. Když chceš, aby tě všechny měly děsně rády a dostalo se jim dostatečný péče, tak se musíš přetrhnout a stejně se to nedá. Malej Max brečí, kadí a blinká zároveň, o něco větší Phoebe (z který podle mě vyroste šílenec) chce sladkost, jenže se půl hodiny rozhoduje, kterou z rozličnejch čokoládiček z obrovský skříně poctí svojí přízní a u toho vyžaduje mojí stoprocentní pozornost a je štěstí, když se u toho taky nepokadí. Zbylý dvě se snaží už čtvrtej den zahrát na flétnu jednoduchý E, který jim furt uniká, protože mají malý prsty – a tak je to teď pořád.
A když už se tážu na práci, tak pověz, jak si užíváš první volnočasové anglické dny? Práskni se, co PRIMARK, už proběhl? ha ha M.: Haha, o svoje volnočasový aktivity jsem měla trochu obavy, neboť žiju na venkově – naštěstí je centrum asi 20 minut vzdálený a po prvním víkendu už je moje večírková dušinka naprosto klidná. Londýn je kolosální a nejlepší je, že se tam nikdy necítíš jako turista nebo někdo, kdo přijel na půl roku předstírat životní změny, protože šance že narazíš na čistokrevnýho Londýňana je dost malá – v týhle mulitkulti lodi je místo pro každýho a je tam zatraceně živo. Pořád jsem dost fascinovaná vstřícností, kterou tu místňáci předvádí – málem jsem se zadusila krekrem, když se mě prodavačka v Primarku zeptala jak se mám a s nepředstíraným zájmem čekala na mojí odpověď.
Když jsme u toho Primarku – moje rodina mi vysvětlila, že vopravdický angličani tam nakupujou jen ponožky a oblečení na pískoviště pro děti, protože tenhle store je jen pro lower class a turisty. Naštěstí to holku z maloměsta nemůže rozhodit – takže jasně, už mám boty boty džíny triko triko brejle a nekonečnou radost!
Haha, to se bude zpáteční kufr plnit!Děkuju Madlo a těšíme se na další hovory,
bye by Nikol H.!
Pozn.: Kdyby měl někdo jakýkoli dotaz, nechť se dotáže v komentářích )
Pozn.: Kdyby měl někdo jakýkoli dotaz, nechť se dotáže v komentářích )
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor, Fashionshop.cz