Představujeme LONDON CALLING aneb Deníček rozhovorů a obdržených zpráv od naší kamarádky Magdalény S., která se nedávno (červenec 2015) přestěhovala do Anglie, konkrétně do kolébky Londýna.

Obdželi jsme třetí londýnské psaní!

Jak jsem řekla na začátku, přestávám s plánováním.

A tak se stalo, že končím s au-pair a stěhuju se do centra chefovat (mysli jako vařit) do kuchyně jednoho hipsterskýho bistra v Highbury. Ne že by mě nebavilo pobíhat s dětmi na zahradě a honit motýly, ale přece jenom trochu stárnu a chci se víc realizovat, tak směle do toho.

Šlo to ráz naráz, první pohovor, zkušební směna, rozchod s rodinou a za dva dny se stěhuju. Rozchod byl trochu zvláštní, neboť táta Paul ani nemrknul a jen mě místo reakce poprosil, jestli můžu přeorganizovat jeho šuplíky s léčivy - tak teda dobře Paule. Máma Sophia projevila svý hlasitý a dramatický britský emoce, ve kterejch už umím trochu chodit, takže když si odmyslím to divadlo, její pocity byly zhruba na úrovni Paula.

Je to trochu stres se poprvé v životě vymanit z komfortní zóny a zariskovat, bez peněz, s pořád existující jazykovou bariérou a jistou rozmazleností český vyšší střední třídy, ale když se poohlídnete  po Londýně, zjistíte, že přesně to samý to udělalo dalších pár miliónů lidí s výrazně složitějším životním příběhem, tak je třeba dát to bez fňnukání a aspoň trochu se ctí. 

Takže pracovní pojištění, stěhování, šetření na jídle a na radovánkách a navlečení rondónku dětský velikosti a „bejt nejlepší“ jsou mý jediný plány pro následující týdny.

Držte mi palce a když nebudu za pár dní na ulici, nebo mě neznásilní ten obří oplzlej černoch ze Stratfordu, co mě minule tak vyděsil, napíšu jak že se tu mám.

To teda držíme! Wau, to je velká změna plánu, ale je to určitě ta nejsprávnější volba! Těšíme se na další zprávy z hipster gastronomie a nových setkání. Měj se krásně, Londýňanko!